Počátky PCBA (Printed Circuit Board Assembly) lze vysledovat zpět k přechodu raných elektronických zařízení z „point{0}}to{1}}point cables“ na „modulární obvody“. Na počátku 20.-století se obvody v elektronických zařízeních primárně spoléhaly na přímé drátové propojení mezi součástmi. Tato metoda byla nejen konstrukčně volná, ale měla také nízkou spolehlivost. S vývojem komplexních elektronických systémů, jako je rádio a radar, lidé začali experimentovat s použitím pevných substrátů pro podporu obvodových struktur; to byl prototyp PCB. Ve 40. a 50. letech 20. století PCB vyzrály a rozšířily se procesy leptání obvodů měděné fólie a izolačních substrátů, což položilo základ pro následnou tvorbu PCBA.
PCBA se objevil s rozvojem automatizovaného pájení a elektronických montážních technologií. Jak se elektronické výrobky přesunuly z laboratoře do průmyslové výroby, samotné PCB nestačily; bylo také nutné efektivně a stabilně osadit na desku součástky, jako jsou odpory, kondenzátory a integrované obvody. Postupně se tak vyvinuly technologie SMT (Surface Mount Technology) a THT (Through Hole Technology). Zejména zavedení SMT umožnilo automatizovaným osazovacím strojům dokončit instalaci komponent vysokou rychlostí a vysokou přesností, což výrazně zlepšilo efektivitu výroby a označilo PCBA za standardní formu moderní elektronické výroby.
